Tak se ze mne stal oficiálně diabetik (II. typu). Cukrovku máme v rodině velmi častou, takže jsem čekala, že geny mne dohoní. Nečekala jsem tedy, že to bude tak brzo. Když jsem se to dozvěděla, měla jsem vztek. Ne na tu nemoc jako takovou, ale na to, že "zas něco dalšího". V podstatě to vstřebávám už nějakou dobu a pořád jsem z toho trochu mimo - učím se s touto nemocí žít. Alespoň ale už vím, proč jsem byla pořád tak unavená, a vysvětluje to i závratě a motání se. I když nadváhu nemám velkou, něco shodit musím, protože přeci jen pár kilo navíc mám. Ach jo. A já tak miluju čokoládu a další sladkosti. Co mne ale překvapilo je, když začnu o cukrovce mluvit, kolik lidí mi říká, že ji má taky. Velmi mne překvapilo, jak je cukrovka rozšířená. A co vy? Máte taky cukrovku? Nebo někdo z vašich blízkých? Jak se vám s ní žije?
