Jak jste se měli o víkendu? Počasí nebylo úplně špatné, tak jsme byli venku. Vnuk miluje koně, tak se byl svézt na malých konících. Byl šťastný. Na dětech je nádherně vidět, jak se radují a jak jsou šťastné i z obyčejných věcí. Někdy bychom si to měli připomínat a zkusit se zase radovat z maličkostí - tak jako děti. Každý den se nám pak bude zdát příjemnější a pohodovější. Nemusí to být nic velkého - třeba radost z toho, že před domem rozkvetl voňavý šeřík. Nedávno jsem si uvědomila, že podléhám náladám, které se na nás hrnou z médií. Tak jsem si začala každý večer psát 3 drobnosti, které mi udělaly přes den radost. A když se podívám zpětně na minulý týden, najednou vidím, kolik radostí jsem přehlížela. A co vy? Jste optimisti, nebo spíš pesimisti? Umíte se radovat z maličkostí, nebo vás dokážou otrávit nepříjemnosti kolem vás, a to hezké nevidíte? Tak upřímně - jak na tom jste?

Tak jsem si "zpříjemnila" pátek - hned po ránu na 7 h jsem si zaskočila k zubaři. Večer se ozvalo při večeři slabé "křup" a půl zubu v čudu. Protože díra v zubu byla jako vrata, a jazyk o ni zatrhával, musela jsem to řešit rychle. Taky to trochu bolí, to přiznávám, a hlavně jsem se bála, že během prodlouženého víkendu se bolest bude stupňovat anebo se zub odlomí úplně a bude muset ven. A to nechci. No, ale přiznávám, že od večera, když jsem si uvědomila, že musím k zubaři jsem měla tlak a tep dost zvýšený. Bojím se. K zubaři chodím, to jo, ale strachu jsem se nikdy úplně nezbavila. A co vy? Jak to máte se zubařem? Postihl vás nedostatek zubařů, nebo máte ve svém okolí nějakého šikovného? A co strach? Bojíte se, a nechodíte pro jistotu ani na "preventivky", a jdete až když zub bolí k nevydržení na pohotovost? Nebo strach ze zubařů nemáte vůbec?

diskuze na facebooku je zde: bojíte se zubaře?

Nezapomeňte! V neděli 26. března 2023 začíná letní čas. Hodinová ručička ve 2:00 přeskočí na 3:00. Já nevím jak vy, ale tyhle posuny mě vždycky celkem vykolejí. Týden a víc mi trvá, než se "přehodím". A to ani nemluvím, jaké potíže s tímhle časovým posunem mají miminka a staří lidé. Už aby to skončilo. Teda oni se v Bruselu už dohodli, že tenhle posun není k ničemu, a že to lidem dělá celkem zle. Takže se rozhodli, že čas bude jen jeden. Jen se bohužel od té doby už asi 5 let nemohou rozhodnout, jestli nám zůstane letní nebo zimní čas. Takže Posunujéééém! A co vy? jak tyhle změny zvládáte?

A jen tak pro pobavení. Takhle to vypadá, když nedáte hadici od pračky do vany. To se mi stalo včera podruhé, poprvé před 25 lety. Tehdy jsem si řekla, že už nikdy to nechci zažít, a skoro až hystericky jsem hlídala hadici ve vaně při každém praní. Bohužel máme tak udělanou koupelnu, že mi nejde zapojit odtoková hadice do odpadu. No a včera jsem se nějak zapomněla. Byla jsem unavená, a nesoustředěná. Voda byla skoro všude, vytopený sklep pod námi.. Prvotní šok velký, nejdřív jsme vytřeli několik kbelíků, fotka je z chvíle kdy už byla katastrofa skoro zažehnána. ještě že syn to vzal za mně, a já jen uklidila nakonec .. Uf.

Všechno nejlepší k MDŽ, milé ženy. A hlavně, buďte v pohodě. Přeju vám krásný den. O tom, jak jsme skvělé dnes budeme číst v každém emailu, a na každé stránce, A ona je to pravda, tak si to dobře pamatujte. Nestyďte se za svoje chyby a "vady" -díky nim jsme jedinečné. Vnímáme je my, naše okolí je neřeší. Jsme prostě krásné takové, jaké jsme. Tak si dnes dopřejte trochu toho rozmazlování -těla i duše. Třeba dortíkem, dobrou večeří, nebo posezení u seriálu se skleničkou sektu. Prostě se dnes nechte hýčkat a rozmazlovat. zasloužíte si to.

Musím se pochlubit svým "zahradnickým" úspěchem. Před 2 lety jsem dostala od syna nádhernou květinu - Phalaenopsis s modrými květy. Bylo mi jasné, že jsou dobarvené, ale jako milovnici všeho modrého mi to udělalo i tak velkou radost. Po čase květy odkvetly, a šlus. Kytka se tvářila jako by nic. O tom, že žije svědčily jen krásně zelené listy -těm se dařilo. Jinak ani kvítek. Prostě si ze mě dělala legraci. Letos už jsem nevydržela a při zalévání jsem kytce pohrozila vyhazovem. Nekveteš, tak holka půjdeš! A ejhle, výhružka se neminula účinkem a objevil se šlahoun s poupaty. Čekala jsem , jaká bude barva -díky dobarvení jsem netušila, jakou budou květy mít barvu. Jsou krásně růžovo-fialové. Tak mám radost.

Vážení přátelé, dovolte, abych vám představila svou spolubydlíví. Je hnědá, malá a bydlí tu se mnou tiše 35 let, aniž bych to věděla. Protože mi začaly hořet staré dráty v kuchyni, můj muž ( má zkoušky jako elektrikář a umí to - to jen pro pořádek) mi začal dráty měnit. Ty staré byly nevyhovující, nepočítalo se kdysi s tolika spotřebiči. A když už ty dráty tahá, rozhodl se vyměnit mi drát i k pračce u zásuvky. pro jistotu. Vylezl na štafle, sundal vrchní kryt u jádra a začal tahat kabel. A ejhle. Vykutálel se na něj poklad 35 let skrytý mezi kabely. Lahev Kozla 12 stupńového, socialistická cena 4.70 Kčs. Rozesmálo mě to, dělníci se s tím při stavbě paneláku prostě nepárali. Tak vám svou spolubydlící představuji. Dýchla na mě nostalgie - v těchto lahvích jsme nosili tatínkovi pivo z obchodu k obědu :-D

Dneska jsem objevila super stránku. Jmenuje se Sázíme Česko. Pouhými několika kliknutími můžete nechat zasadit strom. Doma od počítače. To je prostě super. Dostanete pak certifikát, a podle sebe můžu říct, že budete mít dobrý pocit. Já chodím strašně ráda do lesa. Stromy mě mezi sebe přivítají, a je mi nádherně. Čerpám z lesa spoustu energie. A nejen z lesa, ale třeba i ze staré lípy na náměstí, nebo z jabloně, která na jaře nádherně kvete, v létě poskytne stín a na podzim výborná jablíčka. Jako teenager jsem zasadila hodně stromů - chodili jsme se školou na brigádu do lesa sázet stromky, a i sama za sebe jsem chodila obnovovat les třeba po velkém větru. je to potřeba. Až mi srdce usedalo, když jsem viděla, jak vypadá příroda po požáru v Českém Švýcarsku. Zdraví ale teď neslouží tak, abych se vydala stromky sázet. Proto mi udělalo radost, že je tu někdo, kdo zasadí stromek za mě. A za skvělou cenu - jeden stromek 69 Kč. To myslím může dát každý z nás. Pro svůj dobrý pocit a přírodu, ve které si naše děti a vnoučata mohou dojít na houby do lesa, jako my. Tak co, kdo do toho půjde taky?

Všechno o akci najdete zde: Sázíme Česko

Jak jste se měli o víkendu? Já báječně. Slavíme s mužem 18 let výročí společného života. Tedy my se známe asi 32 let, ale 14 let jsme spolu jen kamarádili, a pak tak nějak jsme zjistili, že bez sebe nemůžeme být. Když jsem ho viděla poprvé, přišla jsem k nim na návštěvu na kafe - bydleli jako sousedi na stejné chodbě v paneláku, kam jsme se nastěhovali. Moc se mi líbil, ale přišlo mi, že je hrozně zamračený a bručoun. Pak jsme se ale celkem skamarádili a vždycky jsme si měli spolu o čem povídat. Pak se se ženou rozvedli a odstěhovali, na kafe ale chodil stále a rád. Pak jsem se rozvedla i já a bylo to dost bolavé. A on se objevil, nastavil mi rameno k vyplakání a opoře. Tak trochu jako princ na bílém koni -a už mě zachraňuje a ochraňuje 18 let. Dostala jsem dort. A co vy? Pamatujete si na první setkání s vaším partnerem? Přeskočila jiskra hned, nebo vám to taky chvíli trvalo? Jak jste spolu s vaším protějškem dlouho? Pochlubte se :-) .