Psal se březen 1876, kdy Alexander Graham Bell obdržel patent na telefon. Historicky první telefonní budka se v českých ulicích objevila v roce 1911, třicet let po zavedení prvních telefonních linek. Stála na pražském Staroměstském náměstí. Největší rozmach zažily telefonní automaty v éře socialismu, kdy doma telefony často nebyly. V Čechách byly první telefonní linky sice zavedeny v roce 1881 a o rok později pak byla v Praze zprovozněna první veřejná ústředna, dostupnější telefonování ale bylo až z veřejných telefonních budek. Na pevnou linku se v socialismu čekalo dlouho, takže jsme chodili volat do budek. Jako malá si pamatuji, že jsem chodila s maminkou volat do hovorny na poště. Byla to taková polstrovaná minimístnůstka, kde byl telefon, na který poštovní úřednice spojila hovor. Ještě když jsem měla děti malé jsem chodila rodičům volat z telefonních budek a automatů, protože telefon jsme dostali až po 5 letech v pořadníku. Postupně se telefony rozšířily, přišla éra mobilů a dnes už budky nejsou nikde. Z poslední budky v Česku nezavolal nikdo dva roky, proto roku 2021 dosloužila. Dnes už si bez mobilu neumíme den představit, a naše děti a vnoučata nechápou, jak jsme mohli vydržet netelefonovat. Já vždycky odpovím - snadno, protože budka byla daleko a stály se často před ní fronty. v kapse zásobu korunových mincí a šli jsme telefonovat. V čem to bylo lepší? Lidé byli šťastní, když slyšeli toho, komu volali. Horší to bylo v tom, když jste potřebovali sanitku, nebo hasiče. V tom je mobil nenahraditelný -můžete volat kdykoliv odkudkoliv. Tak co.. je tu někdo kdo volal z hovorny z pošty, nebo stál frontu před budkou a chodil z ní telefonovat?

O dnešním příspěvku přemýšlím skoro celý den. Tedy jestli ho napsat, nebo ne. Hele, ale fakt musím. nějak mi to připadá, že jsme generace a století reklam. Tolik reklam, jako je u nás snad nikde ani nemůžou mít. Už i ve zprávách jsou reklamy, dokonce při hokeji během utkání (komerční přestávky) , o filmech ani nemluvě. Reklam je tam snad víc než filmu. Vadí mi to, ne že ne. Ale některé reklamy jsou i vtipné, některé poradí -ty si klidně shlédnu. A některé jsou tak divné, že si říkám "Proboha, kdo tohle mohl vymyslet!". Jsou reklamy, které mi připadají trapné a šílené. Jako třeba reklama, která mě přivedla k napsání tohoto příspěvku. Chlapec přichází domů, a nepříliš dobře zpívá o tom, jak má skvělou rodinu. To možná má, ale fakt jako přijde domů, a strýc se ho ptá, kdy bude promovat ( když tam bydlí, tak to neví?), teta mu hledá dívku na seznamce a maminka se ho ptá na plodnost? Fakt jako bych měla přijít domů, a máma by se mě zeptala, jestli jsem plodná? Pro mě je tohle nejvíc mimoňská reklama. Tak se ptám, která reklama je podle vašeho vkusu ta nejhorší? A která zas třeba ta nejlepší? Já i po létech mám ráda reklamu na Kofolu "Zahnutý zuby nahoru" -patří k vánocům. A ještě mě baví pes "Ftefan"...

reklama se psem je zde: pes "Ftefan"

Dneska jsem v obchodě viděla krásnou vánoční dekoraci - malou vesničku. Kolem ní stály děti a byly nadšené. Některé části byly pohyblivé, a mě se to docela líbilo. Mnohem víc se mi ale líbily ty rozzářené oči dětí. Vzpomněla jsem si na dětství, kdy jediné vánoční dekorace byl ozdobený smrk na náměstí, a vánoční baňky a řetězy ve výlohách -přesto jsme byly jako děti tou výzdobou fascinované, hlavně když nějaká ozdoba byla hodně třpytivá a neobvyklých tvarů. Když vidím tu výzdobu dnes, chtěla bych ji vidět znovu dětskýma očima.

Dneska nahodím téma večerníčky (a krátké pohádky). Nějak si nemůžu pomoct, ale ty staré se mi líbí víc, než ty moderní. Myslím si, že některé dnešní animované pohádky mají tak moderní styl kresby a animace, že se mi vůbec nelíbí. Jasně, Maxipes Fík například byl taky jiný než ostatní večerníčky té doby. Ale byl tak milý a tak skvěle nadabovaný, že ho všichni začali mít rádi. Mám prostě ráda laskavé a milé pohádky. A s chutí se na ně podívám i dnes. Rumcajs, Amálka, Maková panenka, Broučci, Pohádky ovčí babičky, Křemílek a Vochomůrka a další. Naprostá pecka, která se vymyká všem ostatním večerníčkům jsou Krkonošské pohádky. Ty jsou prostě tak úžasné, že je má rád snad každý. A co vy? Jaký večerníček je váš oblíbený? Líbí se vám víc ty starší, nebo jste zastánci těch novějších?

Protože jsem z Brandýsa, musím vám , kdo jste zdaleka, ukázat alespoň trošku Národní Svatováclavskou pouť. Jasně, v televizi běží vždycky přenos, ale to není ono. Ta atmosféra je velmi povznášející (i pro nevěřící). Alespoň jednou za život by měl každý Čech vidět Paládium, sledovat jak ho nesou. Já třeba mám ráda když se rozezní všechny zvony ve Staré Boleslavi a okolí. No, a pak už je to po bohoslužbách o komerci - stánky, kolotoče, houpačky -prostě spousta atrakcí, ze kterých se mi dělá špatně už jen když u nich stojím :-D. Až si říkám, kam v té touze po adrenalinu zajdeme -některé jsou fakt celkem děsivé.

Nedá mi to, abych se nezmínila. Republikou v poslední době hýbe sbírka na malého Martínka. Vybrala se celá částka a já jsem opravdu hrdá, že náš národ když chce, dokáže se spojit. Není to poprvé, před nedávnem to byla sbírka na léčbu malého Maxíka a dětí s nemocí jako měl on. Tam ta částka byla ale o mnoho nižší. Takhle velká solidarita už tu kdysi byla, po sametové revoluci, když se sbíralo na Konto Míša - na gama nůž. Byla to tehdy největší sbírka v dějinách, a Míšovi prodloužil přístroj život o celých 26 let. A samozřejmě po něm i spoustě dalších lidí. Je prima, že lidé dokáží být pořád ještě lidští a empatičtí. Částka se vybrala velmi rychle i díky pomoci některých lidí jako Nikol Leitgeb, která národ vyburcovala k solidaritě. Někdo přispěl víc, někdo stovku, ale povedlo se. A tak by to mělo být. Když je zle, pomůžeme. Je tu mezi vámi někdo, kdo přispěl? Nebo kdo přispívá na nějakou jinou charitu - dobrý anděl, ale třeba i Ježíškova vnoučata a podobně? Já jsem na Martínka taky malinko přispěla, jako máma 4 dětí jsem zoufalství rodičů naprosto chápala. Chápu ale i pojišťovnu, která prostě v některých případech nemůže pomoct, protože částka je tak vysoká, že by zase jiní pojištěnci neměli možnost využít zdravotní péči. Ta pokladna prostě není bezedná, a příspěvky mají svá jasně daná pravidla. Já pravidelně posílám dáreček na Ježíškův Strom splněných přání? A co vy? Přispíváte někam, nebo ze zásady ne? Prosím jen normální komentáře bez nadávek a politiky.. (diskuze je na facebooku)

Na zahradě a ve městech se teď na podzim budou ukazovat často ježci, hledající potravu, aby se najedli před zazimováním. ŽÁDNÉ MLÉKO PROSÍM… Pokud ježečka uvidíte na své zahradě, dejte mu jídlo pro ně vhodné (nesolené syrové maso, např. mleté maso, miluji i kočičí žrádlo, ale ne ryby) a potřebuje vodu. Prosím, nedávejte mu mléko, které by způsobilo žaludeční potíže a mohl by zemřít. Prosím, nepoužívejte insekticidy ani pasti. Ježek je neškodný a pomáhá vám na zahradě, protože se živí hmyzem, který napadá vaši zeleninu. Ježeček je ohrožený druh, z přírody mizí, pomozte jim zůstat naživu. A ještě malé upozornění -pokud ježka budete obdivovat spolu s dětmi, nesahejte na něj bez rukavic. Nejenže píchá, ale může mít i blešky - a má i ostré zoubky!

Včera jsem měla trochu náročný den. Znáte to, běhání po doktorech a úřadech - všude čekáte -nakonec to nedopadne jak chcete.. Prostě divný den. Naštěstí je místo, kde se mi nálada vždycky zlepší. Miluju cukroví, a miluju cukrárny. Když jsem byla malá, maminka pracovala nějakou dobu ve výrobně cukroví. Když jsme k ní šly se ségrou pro něco s tatínkem, nechala nás olizovat misky od krému, a všechno všude vonělo. Nádherně cukrovím voněla i maminka. No a když jsme šli do cukrárny, milovala jsem stát před vitrínou a vybírat si, které cukroví bude to nejlepší. To mi zůstalo dodnes. Miluju to vybírání si u vitríny. Chuť samozřejmě taky, ale ten výběr, s tou představou jak které cukroví chutná mě prostě baví. A jedna z největších nočních můr? Jdu do cukrárny a mají zavřeno, nebo prázdné vitríny. A když jsou plné, nemám sebou peníze. Fakt hnusná noční můra pro někoho, kdo miluje cukroví. Máte taky nějaké místo, které vám zvedne náladu?

Tak jsem při brouzdání internetem narazila na tenhle obrázek -no, řeknu vám, že jsem se úplně orosila. Dodnes si pamatuju ten zvuk, kdy jsem jako malá čekala na píchnutí penicilínu, nebo pendeponu, a sestra začala skládat dohromady injekci. Zlověstné cvakání a ta doba čekání mě děsily. Častým sterilizováním byly ty široké jehly tupé, takže to dost bolelo. Často jsem píchání i obrečela - hlavně, když se jehla ucpala -takže vyměnit a píchnout znovu. Měli jsme na středisku celkem drsnou sestřičku (jmenovala se Fejfarová a nadosmrti na ni nezapomenu) - když jsme stáhli půlku ve strachu z píchnutí -lup, plácla nás po zadku ... Brrrr.. Jak já jsem ráda, že dnešní jehly jsou slabé a ostré. Mám tu nějaké pamětníky?

U nás v Brandýse je dneska Food Festival. Spousta stánků s dobrotami. Já miluju sladké, takže za mě jasně - makronky a další podobné mlsky. Nejradši bych ochutnala od všeho trošku, ono to krásně voní i vypadá.
Jen po zkušenosti z mládí a pouti u babičky, kdy jsem ochutnala fakt všechno, a bylo mi zle, jako tomu psovi , co v Pejskovi a Kočičce snědl ten dort, si dávám pozor na to, co jím...
Prostě moc věcí, i když strašně moc dobrých, smíchat není dobré.
Jedno mě ale zaujalo. A to "Hmyzí stánek". Super název "Ochutnej, a nebuď srab" - já teda srab jsem. Hmyz je něco, co mi hlava prostě nedovolí ochutnat. Tak se ptám: Kdo z vás by nebyl srab a šel do ochutnání? A kdo ani za nic? Tak schválně...
#foodfestival #spoustadobrot #jídlo #foodfestivalbrandysnadlabem #dobroty #pochutnejsi #hmyzídobroty #hmyznataliri #dejsihmyznebudsrab